Promises - Recenze

Recenze

Understanding
Flight to Fall
Last But Not Least

PROMISES - "Last But Not Least" - EP, 2006

Ivanesca (8.4.2007, Payo):

Je až neuvěřitelné, jak ten čas rychle letí. Připadá mi to jako včera, když se mi už před deseti (!) lety dostala do rukou kompilace BREATH OF DOOM, kterou vydali METAL BREATH production v roce 1997. Právě na té jsem se poprvé setkala s českou kapelou PROMISES, kterou jsem kdysi i párkrát viděla naživo a vím, že mi jejich muzika byla sympatická. Uběhlo několik let, oušky i rukama mi prošlo neuvěřitelné množství hudby a na české PROMISES jsem jaksi úplně pozapomněla. Proto když mi Payo poslal poslední mini CD „Last But Not Least“, tak jsem zajásala a zároveň začala vzpomínat a přemýšlet, kam já mám ty PROMISES zařadit. Úlevou se mi stala informace, že kapela roky stagnovala, měnila sestavu a byla tím pádem „zabržděná“, takže jsem na vavřínech nezaspala já :-) Bylo příjemné držet v rukou jejich nejnovější počin. Hned ze začátku musím podotknout, že je prima, že kluci nahráli v Ex Avik Plzeň studiu jen tři skladby jako malou ochutnávku před plnohodnotným albem, které se má objevit tento rok. Důvodem je zřejmě „zaškolování“ sestavy, aby se nám PROMISES sehráli a sjednotili. Zde si nemohu dovolit nepodotknout, že mě velmi pobavily profily hráčů, které mají na svých webových stránkách www.promises.cz. Je vidět, že tihle borci mají smysl pro humor a netváří se zadumaně vážně. Co že vám tedy mohou „noví“ PROMISES nabídnout? Těšit se můžete na trojici válů plných melodického metal rocku, kde se snoubí emoce s energickou, moderně pojatou mjúzik pětice „slibovačů“. Musím kápnout božskou, že i přes to, že tato záležitost není můj šálek kávy, tak je lehce stravitelná, poslouchatelná, chytlavá a tím pádem nenudí a určitě nikoho neurazí. Nicméně, kdyby bylo po mém, tak bych přitvrdila a to hlavně na romantickém vokálu Viktora Svobody, který je na mě až moc sladkým hláskem konipáskem ;-). Zvukově mám z tohoto mini alba dobrý pocit, jakmile slyším všechny instrumenty, tak je to v poho. Určitě si PROMISES nenechám na nějakém tom fesťáku, jestli se někde objevím zároveň s nimi, uniknout, vždycky jsem zvědavá, jak kapely vyniknou naživo. Ale zpět k minicédu. Tři zhruba čtyřminutové songy vás naladí tak, že při jejich poslechu si rádi sáhnete po textech a začnete si pročítat, o čem že to tam ten Viktor anglicky pěje. Bohužel nic veselého, ale s tím se dalo počítat. Studna lidských pocitů, nálad, nadějí a zklamání je nevyčerpatelná a stejně tak se PROMISES probírají smyslem života, odchody a návraty. Celé trio opusů se vám lehce vryje do paměti a po několikátém poslechu už si můžete klidně začít notovat s přehrávačem. Nemůžu vyzdvihnout ani jednu ze skladeb, protože si v těch třech nedokážu vybrat, takže na vás je, aby jste si o PROMISES udělali obrázek sami a našli u nich, co je vám libé. Přeji hodně úspěchů s natáčením a už jsem zvědavá na ten celý dlouhohrající kotouček.

Luboš Martinec (duben 2007, Spark):

Dlouhodobými personálními změnami zmítaní klatovští PROMISES, kteří už pomalu patří k jakémusi folklóru domácí metalové scény, zdá se, konečně našli pevnou půdu pod nohama. Čerstvě ustálená sestava, v níž si svůj tradiční post obhájil pouze ústřední mozek kapely kytarista Václav Aška a k němu znovu přibyvší staronový zpěvák Viktor Svoboda, plánuje na příští rok novinkové album, a, jak to tak bývá, s předstihem nabízí třískladbovou ochutnávku se symbolickým názvem "Last But Not Least". Na ní PROMISES v podstatě navazují tam, kde skončili s poslední nahrávkou "Flight To Fall" (2000), totiž u melancholických nálad, jimž vtiskávají řízný a svižný rock - metalový nádech. Jinými slovy tedy kapela stagnuje na jediném místě téměř deset let, nicméně, a to je třeba dodat jedním dechem, je to její výsostné místo, které si do jisté míry sama autorizovala. Navíc je na něm stále celkem k nepřehlédnutí, což je zřejmé i ze všech tří novinek. Skutečný a přesný stav věcí kolem současných PROMISES ovšem definitivně odhalí až teprve ono slibované plnohodnotné album.

František Březina (říjen 2006, Sušický rockový puls):

Na české poměry ve svém stylu velmi kvalitní debut "Flight To Fall" vyšel před dlouhými šesti lety a aktuální CD-R EP "Last But Not Least" je jeho bezprostředním následovníkem, kterého chápu jen jako jakousi předzvěst, ochutnávku toho, kterak by zhruba mohla znít druhá plnometrážní deska. Faktem je, že takhle načas si nedává ani Metallica nebo Slayer, ale na obranu klatováků výmluvně hovoří táhlé problémy a nekonečné změny v sestavě, které kapelu před časem dovedly málem k rozpadu. Je fajn, že se všechno obrátilo v dobré, vrátil se zpěvák Viktor Svoboda a kapela se navrací tam, kde před lety "skončila". Ípíčkem však určitě jen "neprodloužila" debut, nezaspala ani neustrnula na místě. Trojice písniček ve zvoleném stylu, náladotvorném melodickém metal rocku, ze kterého ani po letech nikam neuhýbá, zní dostatečně moderně, současně, vyhraně, naléhavě a přesvědčivě. Nabízených dvanáct minut dává na srozuměnou, že Promises rozhodně nevyřkli poslední slova a následovník debutu bude stát za poslech, respektive investici. Kdy a zda opět vyjde u Metal Breath Production v tuto chvíli není potvrzené, ale jasné je, že kapela se k němu v současnosti přibližuje mílovými kroky.

Johan (31.8.2006, Fobia zine):

Ten čas ale letí. Od vydání zatím jediného alba klatovské kapely Promises uplynulo už šest let. A těch šest let se kapela prala hlavně s neustálými personálními změnami. Posledním pamětníkem starých časů je kytarista Venca, kolem něj se to měnilo a měnilo ... až snad konečně doměnilo. Kytarista Michal to s Vencou táhne už delší dobu, zpěvák Viktor se po pauze (vyplněné slečnami za mikrofonem) vrátil loni, basák Dalibor a teprve sedmnáctiletý bubeník Milan jsou v kapele také zhruba rok. Letos jsem Promises viděl dvakrát naživo a třeba proti dva roky staré sestavě s ženským zpěvem se mi teď líbí mnohem více. A líbí se mi více než před rokem, kdy to v aktuální sestavě právě rozjížděli. Takže jsem byl docela zvědavej, s jakým zvukovým záznamem po letech prázdnoty vyrukují.

První vlaštovkou před chystaným velkým diskem je třískladbové mini. Tenhle krok považuju za rozumný. Proč vyhazovat peníze za studio, když třeba bicmen s nahráváním nemá prakticky žádné zkušenosti. Proč utrácet rovnou za 40 minut záznamu, když k vyzkoušení možností kapely 12 minut stačí. Obrázek si udělají fanoušci, pisálci i případní vydavatelé.

A jaký ten obrázek vlastně je? Inu dostatečně ostrý. Promises model 2006 se prezentují jako kapela, která má jasno, jak chce znít. Přímočarý, melodický, energický metal občas střídá rockové zvolnění a tahle kombinace funguje skvěle. Už úvodní My Journey má chytlavý refrén a zajímavý motiv, který mi náladou trochu připomíná album Ozzmosis. Asi nejtvrději znějící skladba, která by zasloužila povedenější zakončení, než jen postupné snižování hlasitosti. Dvojka po pomalejším začátku odsejpá většinou ve svižném tempu s dusotem bicích, refrén se okamžitě zapisuje do paměti, kytarové sólo je neotřelé. Ale nejlepší je poslední Pacify Its Denial. Rocková odlehčení s bublající basou, naléhavý, pod kůži se zarývající zpěv, jednodušší kytary – ale i rázné přitvrzení – velmi emotivní záležitost. Texty jdou ruku v ruce s muzikou. Jak už je u Promises zvykem (nepočítám-li první demo), jsou v angličtině a pojednávají o neveselých náladách, koncích životů i vztahů.

Za zvukovými mistry tentokrát „Sliby" vyrazili do plzeňského Ex Aviku. Nahrávka zní hodně dobře, má čistý a dobře čitelný sound, o který se u režijního pultu a mixu postaral Pavel Brom, závěrečný mastering pak spáchal Přemysl Haas. Ípíčko je sice jen pálenka, ale pěkně potištěná. Jednoduchý obal na křídě a v barvě, graficky úsporný, ale kromě textů se vším podstatným.

Sympatické nadechnutí před chystaným plnohodnotným albem!

PROMISES "Flight To Fall" Metal Breath

Sebastian Schult (časopis Eternity, č. 18, Květen / Červen 2001, Německo):

Začátek umělecké činnosti této české skupiny se vyznačuje zcela zvláštním šarmem, který vychází z neobvyklé směsi power metalu a gotického metalu. Oproti očekávání funguje přechod mezi jinak často odlišnými styly velmi dobře. Jedinou skupinou, která dle mého názoru předváděla stejně dovedné kousky, byli Darkseed za mlada. Rovněž po stránce techniky zpěvu se Promises pohybují ve stejném teritoriu, drsný, ale stále melodický hlas se přizpůsobuje základnímu smyslu písní. Sice by trochu více chvění v oblasti vokálu určitě nebylo špatné, ale 13 písní na Flight to Fall může přesvědčit také tak, zač je nutno poděkovat kytarám. Počínaje od výrazného rytmu vytvářejí občas sice prostou, ale přesto okouzlující atmosféru mezi beznadějí a odporem. A proto palce vzhůru pro skupinu Promises. 4 ze 6 (...hodnotím dobře)

Payo (Payo č.11, 2001):

Dovoluji si tvrdit, že Promises zlomili prokletí zvukových pruserů studia Hacienda a vymazlili genálně řízný a sytý zvuk. Jen škoda titulního coveru. Pocitově podobné ztvárnění "kozla" jsme totiž mohli vidět na debutním CD ústeckých Unclean. Po hudební stránce Promises zdokonalili svůj "jednodušší" písničkový styl tzv. pop-doom metal, který vyšperkovali hosté. Konkrétně precizním projevem zpěvačka Zuzka Lípová z Dying Passion ve skladbách "Never", "Final Break" a "Pain On The Soul Part II.", kde je navíc i k slyšení pro Promises netypický growling Asura Godwara Gordon's Raye z Mythopoei. V největší hitovce desky, staronové "World Of Lost Souls" (a nejen v této skladbě) vnesou do hudby náladu a oživení klávesy v podání Františka Pelíška. V závěrečné skladbě "Emptiness" bravurně promasíroval kytarové struny Mr. Dodo. Celá deska se chová kompaktně a má jak se říká koule. Poslouchá se pohodově a některé skladby maji vyloženě hitové ambice. Kluci udělali rozhodně krok kupředu a definitivně se oprostili od "iconovskeho syndromu". Asi nejdiskutovanějším atributem u Promises byl vždy zpěv. Myslím si, že se s ním tentokrát Viktor Svoboda popral obstojně, i když místy jej šponuje a vypíná tak, že mám strach, aby o něj za pár let nepřišel. S tímto debutem musí být Promisáci absolutně spokojeni. Spokojeni můžou být i hladoví fans, protože na CD naleznou také bonus v podobě videa ke skladbě "Shadow Town". 7 z 10

Petr Chvojka (Metal Breath č.45, 6/2001):

A máme tady první oficiální plnohodnotný nosič od klatovských Promises. Za poslední dobu u nich v kapele proběhlo několik změn a to i personálních a po poslechu tohoto alba musím uznat, že vše bylo k dobru věci. Protože tento materiál opět vydala naše firma, musím odpřísáhnout jako pokaždé, že jsem se nijak na vydávání nepodílel a dále budu opět posuzovat nestranně a nezaujatě. Promises jsou již nějaký čas naší undergroundové veřejnosti známi svou doommetalovou tvorbou, dříve i tím, že byli velikými obdivovateli Paradise Lost a právě nádech z tvorby těchto vzorů se v jejich podání objevuje i nyní. Nechci zde však hovořit o nějakém plagiátorství, ale spíše o ujasněnější koncepci skladeb, které jsou více průhledné a stávají se tak jednotlivými hymnami. Přemýšlel jsem i o tom, zda se vůbec dá hovořit i nadále o doom metalu, protože jediná škatulka pro toto dílko výstižná je asi "dobrá hudba". Proto přeji klukům ještě hodně dobrých alb, které mě uchvátí alespoň stejně jako toto. 7 ze 7

Šotouš (Spawn Rebirth č.7, 2001):

Proklínaná i uznávaná klatovská partička Promises se po dvou kvalitních demáčích dočkala CD. Už nečekejte onen typický paradiselostovský doom s melodičtějším vokálem. Promises se už kompozičně i hudebně posunuli jinam. Ale ne zas tak moc. Jsou stále melodičtí a odkaz Draconian Times stále dlí kdesi v pozadí. Promises jsou však na Flight To Fall především mnohem vyzrálejší a také o poznání rychlejší než dřív. Zvuk z Doležalovy Haciendy a mastering u USA jim taktéž dost pomohl, i když jako obvykle je takový haciendovsky rockový. Takže na Flight To Fall najdete osobitou, poměrně rychlou a stále dost temnou a melancholickou tvrdou muziku. Klatovští se pohybují někde na tenké a těžko definovatelné hranici mezi rockem a metalem, mezi hevíkem a skoro i death (brát s rezervou), mezi líbivou podbízivostí a urputnou snahou být sví. Ortodoxní metalista je zřejmě povětšinou zatratí, ale přesto si myslím, že ne zcela právem. Tvorba Promises totiž těží z několika bezesporu silných momentů. Tím hlavním je zřejmá vyhranost a sehranost souboru, čímž celá deska pusobí hodně bezprostředně. Dalším stěžejním bodem je jejich schopnost napsat kvalitní song, ktery šlape, má své gradující momenty i klidnější pasáže a někdy těží i z kvalitního refrénu. Koneckonců proč ne. Na CD objevíte i dvě staré věci z demáčů - Why To Hide It a Emptiness (tato poprvé v anglické verzi). Právě na těchto skladbách lze dobře dokumentovat posun, kterým Promises prošli. Není rozhodně zanedbatelný. A o čem že Promises pějí? Inu - je to stále všechno poměrně melancholická záležitost. Texty jsou hodně o pocitu, o vztazích mezi lidmi. Nemohu si pomoci, ale styl psaní textů mi stále připomíná výrazové prostředky Nicka Holmese z Paradise Lost. Ne tolik, jako dřív, ale pořád tam ten feeling je, jakoby se s Promises to paradiselostovské stigma táhlo ve skrytu dál. Ale ohledně angličtiny se zlepšili. Vokál Viktora Svobody už není tak mladicky plochý a prazdný jako dřív, ale kdyby Viktor trochu přitlačil na hlasivky a nebyl tolik čistý a nutně melodický, nebylo by to myslím vůbec na škodu. Zajímavý moment naleznete v songu Pain On The Soul, kde hostuje Zuzka Lípová z Dying Passion a Asura Godwar z Mythopoeie. Podle mne asi vrchol alba. Celkem pro nás tedy Promises připravili povedenou a dotaženou desku, obsahující dvanáct skladeb (plus jedna instr.) a jako bonus i dobrý klip ke skladbě Shadow Town. Povedený obal (opět jako u demáčů) z dílny Miroslava Haise znázorňující objetí sylvana s nymfou vás jistě upoutá a dobře zpracovaný booklet nabídne vše, co je třeba. Chcete-li melodickou, uklidňující, ale stále metalovou muziku, zkuste Promises... 5,5 ze 7

Petr "Kapin" Kapsa (Unblemished č. 7, jaro 2001):

Klatovští Promises už dávno nejsou nějakou pouhou bezduchou kopií, jak byli dříve častováni... Ty doby jsou dávno pryč, ale to myslím už dostatečně ukázali na materiálu posledním - na MC Understanding... Mimochodem - z tohohle jsou tady asi 3,4 věci... Doom / rockové Promises jde prostě dneska poměrně jednoduše poznat - což ovšem nemyslím nijak špatně... Jde o to, že už si vybudovali svůj charakteristický sound a nepřehlédnutelným poznávacím znamením je též Viktorův vokál... Novinka tedy působí svěže, příjemně a podmanivě... Celkem 13 věcí, 42 minut... Takovéhle věci jsou radost poslouchat!

Jaroslav Mařák (fanzin Cassiopeia, #3, jaro 2001):

Abych řekl pravdu, tak Promises zrovna nepatří mezi mé favority, i když jejich doom rock je vcelku osobitý. Než jsem se seznámil s novou deskou, měl jsem možnost si vyposlechnout jejich starší dema. První demo zní až zábavově, ale jinak příjemně na poslech. Druhé demo, ač krátké, mě zaujalo.

Mikrofonu se nyní ujal Viktor Svoboda, který svým hlasovým projevem evokuje v člověku energii, tak melancholickou depresi. Hudba samotná je už o něco tvrdší, ale přesto zůstává stále melodická, několik songů z demáčů dostalo nový kabát. Jestliže je hudba na minulých nahrávkách energická, tak "Flight To Fall" energií překypuje. Hráčská zručnost je vybroušenější a celkový sound dostal metalovější výraz. Zvuk desky je dobrý, však aby nebyl, když kluci nahrávali u Miloše Dodo Doležala, který si také ve skladbě "Emptiness" vystřihl kytarové sólo. Všechno je zkrátka tak, jak má být až na jednu maličkost. Nevím co se stalo se zpěvákem, ale připadá mi, jako by se neslyšel. Všechny písně jsou o půl tónu výš a tak nesedí k hudbě. Je to zvláštní, že dema jsou nazpívána suprově a oficiální CD v profesionálním studiu má takovou chybu. Zarazí mě, že Dodo je takový profík a nevšiml si toho. Je to škoda, protože Promises svým novým počinem oslovili mé hudební cítění.

PS: CD obsahuje také videoklip ke skladbě "Shadow Town".

90% Herdron (fanzin Pařát, číslo 3, březen 2001):

Po půlročním průtahu je debutní CD klatovských Promises konečně venku. Vyjma osmi nových skladeb nabízí také pět titulů z předchozích dvou demosnímků. Z debutního "Promises 96" jsou to "World Of Lost Souls" (Svět duší ztracených) a "Emptiness" (Beznaděj). Obě jsou samozřejmě řádně překopaný. Jistě nemusím připomínat, že v té době zpíval v Promises bývalý vokalista Pavel Novák česky. Z druhého dema "Understanding" jsou zde zalisovaný "Why To Hide It", "All Is Gone" a "Queen Of Prophets". V této dekádě se kapela již opírala o anglický přednes současného zpěváka Viktora Svobody, a tak změny jsou jen nepatrné. Nemyslím, že by Promises neměli z čeho nově čerpat. Starší kusy si místo na debutu rozhodně zaslouží a co do výběru se chlapi trefili přímo na můj vkus.

Promises byli v minulosti často srovnáváni s Paradise Lost. Myslím, že v případě několika skladeb se z tohoto sevření hodně vymanili. Přesto svůj vysoký standart nadále opírají o precizně zahraný kytarový doom, v mnoha případech vycházející z čistého hard rocku. Jasným důkazem budiž mimořádně kvalitní Viktorův vokál. V této složce alba si Promises přizvali na pomoc také Zuzku Lípovou (Dying Passion) a Asura Godwar Gongon's Raye (Mythopoeia, Trollech - murmur). Třetím hostem není nikdo jiný, než Miloš "Dodo" Doležal (kytarové sólo v "Emptiness") v jehož studiu Hacienda se "Flight To Fall" natáčelo. Zde třeba podotknout, že nahrávka má zvuk vskutku kvalitní.

Vedle třinácti kompozic je na CD zalisována i dnes tolik oblíbená multimediální stopa, a to v podobě videoklipu "Shadow Town". V něm se poprvé představuje nový bubeník Richard Goldschmid, ačkoliv album nahrál (vlastně jako čtvrtý host) dnes již bývalý člen Pavel Kotěšovec. Za investici 250,- Kč to rozhodně stojí!!!

Luboš Martinec (Spark, číslo 2/2001):

Vlastně tak nějak bez většího či menšího vzruchu se objevuje debutové album klatovských PROMISES, i když mám pocit, že zrovna ono by si takový vzruch zasloužilo. Ptáte se, co mě k tomu vede? Oficiální debut, shrnující více jak čtyřletou existenci kapely na českém metalovém poli a zároveň dokládající, že kapela neusíná na relativních vavřínech a dál a dál na sobě pracuje, přičemž neustále vyzrává v jakýsi malinkatý klenot české hudební výstavní skříně, to je pro mě dostatečný důvod. Obzvláště, když mám PROMISES zmapované téměř od jejich počátků. Zní to rouhačsky, že? Ale posuďte sami. Jakmile zazní titulní novinka "Flight To Fall", je nad slunce jasnější všechno to, co jsem před chvílí popsal. PROMISES se nezpronevěřili své melancholické doomrockové náladě ani o fous, ale s notnými ingrediencemi (tím mám na mysli zejména hojněji užívaný dvoukopákový rytmus, který jednotlivé skladby skutečně mnohem výrazněji rámuje) dokázali ještě přesněji vymalovat svůj již dostatečně identifikující výraz. Vyřčené platí stejným způsobem o všech dalších novinkách, namátkou "Last Letter", kde se kapele opravdu povedlo skloubit podstatu textu s hudební stránkou, "Never", která je neodolatelně ozdobena vokálem hostující Zuzany Lípové či "Pain On The Soul, Part II.", kde zase pro změnu neodolatelně hostuje záhrobní murmur jakéhosi Asury. A aby bylo album ucelené a definitivní, nesmí chybět nejpovedenější kousky z "demáčového" období kapely (dema "Promises 96" a "Understanding" 98) jako "All Is Gone", "Why To Hide It", "Queen Of Prophets" nebo "Emptiness", v níž samozřejmě objevíme skvost "Beznaděj", tentokráte přezpívaný v angličtině. Navíc všechny již jednou vydané skladby jsou znovu nahrány (nahrávalo se v Žirovnici u Miloše Doležala, který si také vystřihnul sólo do právě zmiňované "Emptiness"), coz me mimochodem privadi k myslence, ze hostujici (jeden cas rovnez pravoplatny) bubenik Pavel Kotesovec bude kapele asi hodne chybet. Ale veci nevesele stranou. Pro uplny dojem z "Flight To Fall" je pak jeste prichystan videoklip "Shadow Town", rovnez povedena zalezitost, a nemylim-li se, u kapel typu PROMISES zridka kdy vidany jev. Tak co vy na to? Ja osobne si myslim, ze skutecne nekecam. hodnoceni: 5/6

Michal Husák (Big Beng!, číslo 24/2000):

Klatovští doomrockoví Promises už regulérní album potřebovali. Debut Flight To Fall snad přichází ve šťastný okamžik, dlouhé měsíce personálně podemílaná sestava se konečně stabilizovala a pětice se může vrhnout do podporování novinky neoslabována podružnostmi. Je na čem stavět. Skupina se při sestavování materiálu držela hesla "Méně je často více", nahrávka tedy nabízí osm novinek a pět osvědčených, náležitě opracovaných pilířů z dřívějších demonahrávek. Výsledek působi velmi kompaktně a úderně. Snad proto, že Promises dnešních dnů míří k vyšším "rychlostním stupňům" a Flight To Fall stojí na pevných instrumentálních a kompozičních základech. Chytrým tahem se ukázalo přizvání hostí, hlavně ti pěvečtí kompletu náramně prospěli. Zuzana Lípová ve čtyřech skladbách a ve vrcholném momentu sbírky, Pain On The Soul Part.2, spolu s ní ještě growler Asura Godwar Gordon´s Ray obohatili zpěvnou barevnost o další rozměry. Viktor Svoboda si totiž počíná za mikrofonem intonačně zdatně, ale zatím svádí nerozhodný boj s naléhavostí a razancí svého projevu. Zvukově výborně ošetřená nahrávka netrpí žádnými vyloženými slabinami. Od někdejšího lavírování se zvukem Paradise Lost jsou Promises každým dnem vzdálenější, není daleko doba, kdy budeme moci s klidným svědomím hovořit o naprosto svébytném stylu. Symbolickým potvrzením této skutečnosti může být srhující finální Emptiness, k nepoznání přebudovaná někdejší výstavní skříň prvního demosnímku. hodnocení: 5/7

Petr Korál (Rock & Pop, číslo 1/2001):

Zřejmě s definitivní platností jsou pryč časy, kdy klatovská družina Promises v nemalé míře čerpala z inspiračního odkazu někdejších desek britských doommetalových premiantů Paradise Lost, zejména z Icon a Draconian Times. Ne, Promises se svých kořenů rozhodně nezříkají a střípky dřívější podoby "Ztraceného ráje" se i v jejich novějších písních nadále občas zalesknou. Přesto při své dlouhohrající premiéře kapela učinila krok směrem ven z lehce začarovaného kruhu sice příjemně chytlavých, leč přece jen snadno vyčerpatelných skladatelských postupů. Doomová atmosféričnost a snaha o melodickou provzdušněnost a celkovou naléhavost v rouše neútrpné posmutnělosti zdobí nejen nové verze songů z předchozích (demo)kazet. Současný projev souboru je však trochu jinde, a nejen proto, že Promises sešlapují daleko častěji a důrazněji rychlostní pedál. V případě skladeb jako Flight To Fall nebo Never lze klidně hovořit o svižném melody heavy metalu relativně klasického střihu... Výrazně na sobě zapracoval rovněž na kazetovém EP Understanding (o koncertech ani nemluvě) ne zcela presvědčivý Viktor Svoboda: dokazuje,že náladotvorného výrazu možno docílit i bez zlověstného chrčení a skřehotání (drobnou výpomoc "zvratora" z formace Mythopoeia, stejně jako zpěvačky Dying Passion Zuzany Lípové, berte jen jako zpestřující elementy). V jednom nikoliv nepodstatném ohledu však "noví" Promises svoji minulost nejenže nepřekročili, ale ani se k ní nepřiblížili. Řeč je o již zmiňované chytlavosti. Jasnými hitovkami alba jsou písně World Of Lost Souls, All Is Gone, Emptiness, Why To Hide It a Final Break - a to jsou vyjma posledně uvedené samé "staroby". Melodické nápady těch zbylých jsou nepoměrně tuctovější. hodnocení:7/10

Jan Petričko (Rock Report, číslo 1/2001):

Stejně jako si dnes může natočit a vydat desku úplně každý, kdo nemá problémy se soudností, reversně platí i další obecný fakt. Že totiž není problém vybavit devět z deseti kapel nadprůměrným zvukem a učinit je tak daleko poslouchatelnější, načančat je, zatraktivnit. V pořádku. Klatovské PROMISES, ve fanzinech i jinde označované za velké naděje tuzemského klasického metalu, tvoří schopní a zkušení muzikanti, kterým to navíc přirozeně hraje i šlape. Po instrumentalní stránce bez výhrad. Co se však týká stylové náplně alba, již vyskakují rozpaky jako čertí růžky. Opravdovou katastrofou alba je však to, bez čeho je kvalitní hard rock a heavy metal absolutně nemyslitelný - zpěv. Viktor Svoboda nemá žádný výraz, tak ho dohání křečovitým, přichraptělým tlačením na pilu, což je jev dosti častý. Že však notně pokulhává ve frázování, intonaci a především že se jen horko těžko drží nad hranicí, pod kterou už mluvíme o falešných tónech - to už je stav stejně tak směšný, jako pro kapelu poplašný. Absolutně nedokáže udržet tón v závěrech jednotlivých textových vět, předčasně podklesává a uzavírá linky, čímž se propadá do jalově falešných disharmonií. Jelikož se jedná o metalovou a ne punkrockovou desku, je výsledkem až nechtěná parodie na silové pózerské frontmany. V tomto případě je třeba kvitovat angličtinu, v češtině by vše asi dopadlo ješťě příšerněji. Těžištěm hudební řeči PROMISES je maidenovský power metal, přesahy do gotik rocku a death/thrash metalu působi rovněž mírně násilně. Z hostů připomeňme alespoň známého bubeníka Kotěšovce (jeho nádobíčko je precizně obhospodařeno i nazvučeno), vokalistku Zuzanu Lípovou, která však svým vkladem také zapadla do vokální bídy a šedi alba a samozřejmě Miloše Doda Doležala, jenž propůjčil nahrávce vlastní žirovnické studio a vystřihl si i jedno solíčko. Resumé možná tvrdé, ale pro mě osobně jediné možné: V profesionálně vyvedené krabičce standardní heavy metal s podprůměrným zpěvem a zaštítěný názvem, který nemůže být trefnější a jehož jeden z překladů zní - Let odsouzený k pádu. hodnocení: 3/7

Understanding

Luis Santos (časopis Ancient Ceremonies, číslo 5, jaro/léto 2000, Portugalsko):

Protivné,neoriginální, průměrné intro (outro je v podstatě stejná volovina) nedělá toto dílo příliš přitažlivé. Ale, opakuji, neměli bychom posuzovat knihu podle obalu, a tato česká skupina je opravdu určitým příslibem (bez ohledu na jejich název!). V prvních třech věcech máme heavy metal ze školy Sentenced: melodické kusy navozující chmurné představy, velmi silné kytary a dobré muzikantské provedení - škoda, že vokály zní jako Kreator ("Endorama"). Další dva kusy jsou absolutně skvělé. "Why To Hide It" je polobalada naplněná emocemi a city, zatímco "Closed Heart" je ponořena do nádherné melodie se špičkovým provedením. Vzato kolem a kolem, solidní umění. Nyní se ujistěte, že jste přeskočili ten hloupý začátek. 4/5

Disagreement internet zine (Lucembursko, 1999):

Česká republika má opravdu bohatou undergroundovou scénu, což dokazuje existence skupin jako jsou Krabathor nebo Dissolving Of Prodigy, které již byly na našich stránkách recenzovány. Nedávno se mi dostalo do ruky druhé demo skupiny Promises, mnohem méně extrémní skupiny než výše uvedených. Po intru následuje "Queen Of Prophets", klasická melodická a rychle hraná metalová píseň. Je zde take zřejmá podobnost mezi zpěvákem skupiny Promises a Jamesem Hetfieldem, ale já to nepovažuji za negativní prvek. Ostatní písně, jako např. "All Is Gone" ukazují, že písně s mnohem klidnějším, středním tempem také patří do repertoáru Promises. Když se člověk zaposlouchá do těchto písní z roku 1998, jen stěží uvěří, ze začínali jako gotická skupina nazvaná Gothic Darkness (jaké klišé). Ačkoliv kapela Promises také přispěla na kompilaci "Breath Of Doom", její současnou hudbu lze popsat jako směs Metallicy a Sentenced. Je opravdu škoda, že tato talentovaná skupina má jen jeden demosnímek s 5 řádnými skladbami plus intro a outro. Ale jejich první CD by mělo vyjít v říjnu 2000. Protože zvuk na kazetě je skvělý, podtrhuje schopnosti jednotlivých muzikantů bez vetších problémů. 8 z 10 bodů

Nejbližší koncerty: